Nejednou již bylo napsáno, že Jizerské hory prošly ve druhé polovině uplynulého století snad největšími proměnami v celé jejich historii. Tato domněnka však není zřejmě zcela přesná, jelikož je do značné míry závislá na lidské paměti. Jako bychom to, co jsme sami neprožili, vnímali méně intenzivně. Dá se zajisté konstatovat, že zásahy do krajiny zde probíhají již od dob, kdy sem začali přicházet lidé.

Jedna z prvních velikých proměn souvisí s osídlováním podhůří. Toto předpolí hor v dávných dobách je však třeba zasadit do jiného prostoru, než jak je chápeme dnes; nacházelo se ve větší vzdálenosti od vlastního horstva. Během dlouhodobého procesu docházelo k prvnímu rozsáhlému klučení lesních porostů, na jejichž místě byly potom zakládány osady, pastviny a polnosti. K dalším významným zásahům do přírodního a zejména lesního bohatství došlo v době, kdy do nitra rozlehlých hvozdů pronikli skláři. Jejich hutě polykaly po desítky let nesmírné množství dřeva. Až když výroba skla přestala být závislá na jizerskohorském palivu, stáhli se huťmistři a jejich lidé do přístupnějšího podhůří. Sklárny v nitru hor zůstaly opuštěné, a třebaže lesy byly péčí lesníků obnoveny, jejich druhová skladba byla převážně zcela jiná.

Rozsahem menší poškození přírodního prostředí se odehrálo v období poměrně nedávném. Při budování vojenského opevnění našeho pohraničí opět padaly prastaré stromy a krajina měnila svoji tvář. Výmluvná svědectví o této činnosti leckde v lesích dosud nalézáme a zřejmě je zde budou nacházet i příští generace návštěvníků. V poslední čtvrtině uplynulého století došlo v Jizerských horách k první ekologické katastrofě vyvolané působením člověka. A mělo by být jistě vážným varováním do budoucnosti, že její rozsah a následky již lidé nedokázali efektivně usměrnit, natož ji plně zvládnout...

K drobnějším — a jistě ne pouze negativním — změnám dochází i v kratších obdobích; vždyť stačí otevřít první z našich dvou knih s námětem krajinných proměn, abychom zjistili, že leccos již neodpovídá stavu zachycenému byť jen před několika lety. Jako příklady můžeme třeba namátkou uvést novou rozhlednu na vrcholu hory Smrk, upravené okolí kaple v Tesařově nebo zánik hostince ve Václavíkově Studánce.

Zmíněná kniha Jizerské hory včera a dnes byla dokončena a vydána v roce 2001. Jejím hlavním posláním bylo porovnání minulosti a současnosti různých míst Jizerských hor a jejich severního podhůří. Fotografie byly doplněny poměrně rozsáhlými vlastivědnými a historickými informacemi. Ukázalo se, že zvolené téma čtenáře zaujalo, o čemž svědčí nejen jejich příznivé ohlasy, ale i to, že celý náklad šesti tisíc výtisků byl rozebrán během jednoho roku. Říká se, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš. Přesto jsme se rozhodli na tento titul volně navázat a připravili jsme pro zájemce pokračování. Před reedicí původního titulu jsme dali přednost nové knize s dalšími záběry. Nejstarší fotografie, jež byla pro tuto publikaci vybrána, byla zhotovena v roce 1897, nejnovější pak pocházejí z roku 2004.

Pojďte a nechte se opět vtáhnout do té krásné hry porovnávání minulosti s dneškem. Působivé dobové pohlednice při konfrontaci s novými fotografiemi a za doprovodu vlastivědných textů váš okouzlující zážitek jistě prohloubí. Vydejte se tedy ještě jednou na velkou okružní cestu Jizerskými horami; tentokrát navíc prodlouženou i do polské části našeho pohoří.

nahoru